Mnoho školních budov potřebuje zásadní rekonstrukci. Nejenže jsou energeticky nehospodárné, ale v mnoha případech i hygienicky závadné. Například se špatně větrají a žáci i učitelé se v nich dusí. Platí to nejen v Česku, ale i v Německu.
Obě země však k problému přistupují rozdílně: zatímco u nás se projekty renovace škol soustředí především na izolaci stěn, naši západní sousedé na to šli jinak. Od roku 2009 přebudovali 12 škol do pasivního nebo nízkoenergetického standardu. Kromě toho vznikl seznam dalších zdařilých rekonstrukcí, které byly financovány z jiných zdrojů, ale mohou sloužit jako příklad pro ostatní. Podívejme se na několik z nich.
Ze žrouta plynu dodavatel elektřiny
Jedna ze škol, která se dnes může pochlubit přívlastkem „energeticky plusová“, se nachází ve Stuttgartu, metropoli Bádenska-Württemberska. Jde o základní a střední školu pro 450 žáků, jejíž hlavní budova s tělocvičnou byla postavena roku 1954. V roce 2004 došlo k rozšíření objektu, ovšem bez toho, že by se jeho stará část jakkoli rekonstruovala. Původní objekt je ze železobetonu a cihel, novostavba je včetně střechy atria prosklená. Asi 75 % energie se před rekonstrukcí spotřebovalo na vytápění, 20 % na osvětlení a 5 % na ohřev vody. Náklady na vytápění kontinuálně rostly, a to zejména kvůli zvyšování cen tepla. Tyto ceny se v období 2000–2009 téměř zdvojnásobily.
Náklady na osvětlení a spotřebu vody zůstávaly přibližně konstantní. Hlavní část rekonstrukce tedy spočívala v sanaci stavební konstrukce, přičemž kromě zateplení byl kladen důraz na izolaci proti hluku, vzdušnost a požární bezpečnost. Podlahy v budově dostaly vakuové panely, které zajišťují nejlepší tepelný komfort. Průhledné části fasády bylo třeba kompletně vyměnit: původní jednoduché skleněné tabule byly nahrazeny trojitým vakuovým zasklením, které chrání před přehříváním prostor v létě a které má navíc v sobě integrovány solární články.
Původní vytápění kotlem na zemní plyn bylo nahrazeno tepelným čerpadlem, jehož sondy sahají až do hloubky 100 metrů. Elektřinu na provoz čerpadla, osvětlení a dalších přístrojů dodává fotovoltaika, jejíž celková plocha je 2370 m². Její výkon je koncipován tak, že v ročním úhrnu dodává víc elektřiny, než kolik celkový provoz školy spotřebuje. Jako „zásobník“ elektřiny slouží v tomto případě veřejná síť, která vyrovnává výkyvy ve výrobě a spotřebě.
Jen tři litry oleje ročně
Ne všechny budovy lze přebudovat na energeticky plusové, zejména pokud jsou památkově chráněné a při sanaci je třeba dodržet jejich původní vzhled. Příkladem je původně střední, dnes podpůrná škola v saském Olbersdorfu nedaleko českých hranic. Rozsáhlý školní komplex, umístěný mimo ostatní zástavbu, pochází z let 1927–1928 a je významným dokladem architektury tzv. výmarské republiky. Dnes se zde ve 22 třídách vzdělává kolem 180 dětí se specifickými potřebami.
Cílem sanace bylo snížení energetické spotřeby na vytápění a klimatizaci na 34 kWh/m², což odpovídá roční spotřebě tří litrů topného oleje nebo tří metrů kubických plynu. Dále šlo o zlepšení kvality vzduchu v budově a zamezení velkého kolísání teplot v letních a zimních měsících.
Jelikož do fasády ani střechy nebylo možné integrovat fotovoltaické panely, spočívala celá rekonstrukce v zateplení budovy, odstranění tepelných mostů a zajištění odpovídajícího větrání – a to vše za přísného dohledu památkářů.
Na vnější fasádu byla umístěna 7 cm silná izolace, což si vynutilo nové posazení oken. Okna byla zvolena klasická špaletová, která lépe eliminují energetické ztráty a umožňují instalaci průduchů využívajících pohybu chladného vzduchu zezdola vzhůru. Senzory instalované v učebnách umožňují výměnu vzduchu podle potřeby automaticky urychlit. Energii pro vytápění dodává nově instalované tepelné čerpadlo.
Obnovitelná s pomocí energie Země
Nejsnadněji lze žádoucích energetických parametrů dosáhnout samozřejmě v případě novostavby. Tak tomu bylo i v případě odborné školy v bavorském Erdingu. Objekt se skládá z jedné dvoupodlažní a jedné třípodlažní budovy, které jsou navzájem propojeny průhledným atriem. Projekt kladl vedle dosažení pasivního standardu budovy důraz na maximální využití denního světla, na vysokou kvalitu vzduchu v celém objektu a na využití dešťové vody pro splachování toalet. Denní světlo budova „čerpá“ jednak svou prostorovou orientací, jednak prosklenými vnějšími stěnami. Aby se zabránilo letnímu přehřívání prostor, jsou na všech oknech instalovány průhledné lamely, které se zatahují při dosažení nastavené teploty. O větrání se stará rekuperační jednotka se systémem řízeného větrání.
Město Erding provozuje vlastní geotermální elektrárnu, která pro něj zajišťuje výrobu jak elektřiny, tak i tepla pro domácnosti a firmy. Škola byla tedy pro pokrytí těchto potřeb napojena na tento obnovitelný zdroj také. V budoucnu je však možné nainstalovat na střechu objektu fotovoltaické panely .
Výzkumný projekt „Energeticky efektivní škola“ sice v předloňském roce skončil, přinesl však cenné impulzy pro to, jak přestavby školních budov realizovat co nejefektivněji a vyhnout se přitom chybám. Jeho výsledky jsou k dispozici jak jednotlivým spolkovým zemím, tak i nestátním provozovatelům škol, kteří plánují sanaci školních budov.
Zajímá Vás, jaké školy v ČR mohou jít příkladem? Přečtěte si celý článek na www.obovitelne.cz.
(Zdroj: www.obnovitelne.cz, Autor: Jakub Šiška, ze dne 2.10.2018)
