Větrání škol

Většina škol v České republice investovala do zateplení s cílem uspořit náklady na energie. Zateplení formou lepší izolace fasády a plastových oken však způsobilo problém s efektivním provětráváním. Ve třídách, kde je v průměru přes 20 studentů, během krátké doby narůstají hodnoty CO2 nad hygienické úrovně, které mohou vést k větší únavě žáků nebo snížené koncentraci na výuku. Pak nezbývá než otevřít okna. Efekt úspory energie tím mizí a do třídy se kromě studeného vzduchu v zimním období dostává také hluk, prach a smog.

Co vše se děje v zateplených školách se dozvíte v animaci

Existují tři základní druhy větrání, které se diametrálně liší svými provozními parametry a účinností výměny venkovního a vnitřního vzduchu.

Přirozené větrání. Výměna vzduchu závislá na rozdílu teploty venkovního a vnitřního vzduchu přes otevřená okna nebo okenní či parapetní štěrbiny.

Nucené větrání, podtlakové. Venkovní vzduch je přiváděn okenními nebo parapetními štěrbinami, zatímco vnitřní odpadní vzduch je aktivně odsáván lokálním ventilátorem. V zimě hrozí možnost teplotního diskomfortu v blízkosti ventilátoru. Oproti přirozenému větrání je nepatrnou výhodou rovnoměrnější výměna vzduchu ve třídě.

Nucené větrání, rovnotlaké. Rovnotlaké nucené větrání zajišťuje aktivní přívod i odvod vzduchu přes větrací jednotku. Ta je vybavená ventilátory, filtrací vzduchu a v případě rekuperační jednotky i výměníkem, který umožňuje zpětné získávání tepla.

Technologie

Typ větrání

Tepelné ztráty

Filtrace vzduchu

Práce s vlhkostí

Hlukové emise

Otevřené okno

přirozené

nekontrolované

z venku

Okenní či parapetní štěrbiny

přirozené

nekontrolované

Ventilátor a štěrbiny

nucené, podtlakové

vysoké

v okolí ventilátoru

Jednotka bez rekuperace

nucené, rovnotlaké

vysoké

s filtrací

různé*

Jednotka s rekuperací

nucené, rovnotlaké

minimální

s filtrací

ano, pokud entalpická

různé*


Nucené rovnotlakové větrání je jediným reálným řešením alarmujícího stavu vnitřního prostředí na našich školách. Bohužel, podle rozsáhlého dotazníkového průzkumu škol z roku 2014 je toto řešení v praxi prakticky neexistující – nucené větrání má jenom kolem 1 % škol a absolutní většina ještě stále spoléhá na otevírání oken [5].

[00]
((větrání na školách během výuky a o přestávkách))

Navzdory všeobecným představám otevírání oken dělá málo pro kvalitu vzduchu, který dýcháme – spíše naopak. Vytváříme iluzi „zdravého průvanu“, co ale vskutku děláme je, že dovnitř vpouštíme škodlivé látky z ulice a víříme prach, který se u nás usadil. Tohle neuspokojivé řešení navíc klade nároky na učitele, který musí otevírání oken řešit.